Dějiny třebovické farnosti (2. díl)

Osobnost P. Antonína Machálka a proces zřízení farnosti v letech 1901–1905

Vývoj Třebovic na přelomu 19. a 20. století a s ním související proces vzniku samostatné farnosti byl poznamenán důležitými činiteli. Dosud ryze zemědělský charakter Třebovic se postupně proměňoval a vesnice nabývala tváře příměstské průmyslové obce. První etapa industrializace Třebovic nebyla nijak převratná. Podílel se na ní narůstající počet dělnického obyvatelstva doprovázený existencí lihovaru v obci s nově zřízenou draslárnou (zde se zužitkoval odpad z lihovaru). Také počet obyvatel se v Třebovicích zvyšoval. V roce 1890 žilo v obci 701 obyvatel, v roce 1900 to bylo 832 obyvatel a konečně v roce 1910 (to již existovala obnovená třebovická farnost) zde žilo 1 067 obyvatel. Další fáze zakládání průmyslových podniků v obci nastala po roce 1920.

K vyfaření Třebovic bylo zapotřebí především finančních prostředků, vlastní budovy fary, povolení příslušných úřadů, osoby faráře a vůle místních věřících. Zřízení duchovní správy v Třebovicích mělo dopomoci dědictví po martinovském poklasném Ludvíku Vitáskovi. Ludvík Vitásek odkázal pro tento účel před svou smrtí 12 000 korun (korunová měna 1892–1918), a to na základě rozmluvy s třebovickým výměnkářem (hospodářem na odpočinku) Šrámkem. Ten totiž tušil Vitáskův záměr věnovat peněžní obnos porubskému či plesenskému kostelu, a využil proto situace ve prospěch Třebovic. Ludvík Vitásek zemřel dne 20. prosince 1891 a o rok později během vyřízení poslední vůle se kapitál zvýšil o 1 000 korun. Toto jmění, které do roku 1899 vzrostlo na částku 19 190 korun, spravoval farní úřad v Porubě.

Velký zlom ve sledovaném období nastal dne 25. září 1899, kdy byl ustanoven P. Antonín Machálek porubským farním vikářem. V roce 1900 se po odchodu faráře P. Augustina Košaného do důchodu stal P. Machálek administrátorem farnosti (takto spravoval farnost do 27. února 1901, kdy se porubským farářem stal dosavadní polskoostravský/slezskoostravský farní vikář P. Josef Bystřičan). S příchodem P. Machálka nastala vhodná doba pro vznik farnosti v Třebovicích a místní obyvatelé si tohoto faktu byli plně vědomi. Z tohoto důvodu započali s P. Machálkem aktivně jednat a požádali jej o radu, jak si v této věci počít. Taktéž na základě jeho doporučení bylo na shromáždění zastupitelstva městyse Třebovic dne 27. ledna 1901 vysvětleno, proč je zapotřebí samostatné farnosti a jaké jsou příčiny vedoucí k těmto úvahám. Především se jednalo o nedostačující kapacitu dosavadního farního kostela sv. Mikuláše v Porubě. Dále byla dostupnost farního kostela pro starší generaci přeci jen obtížná. Pro zřízení duchovní správy v Třebovicích hrálo roli hlavně několik příznivých faktorů. Na území Třebovic se nacházel kostel (dosud filiální), obec měla hřbitov, dále vlastnila finanční prostředky a už byl zakoupen pozemek pro výstavbu farní budovy. Na základě rozhodnutí lednového jednání obecního zastupitelstva měla být k olomouckému arcibiskupovi P. prof. ThDr. Theodorovi Khonovi vyslána tříčlenná deputace ve složení František Galus (starosta), Vilém Gebauer a Antonín Šrámek (zástupci obce). Následně byly dne 8. února 1901 vydány olomouckou konzistoří podmínky ke zřízení duchovní správy. Základními předpoklady měly být prostředky k postavení fary, která měla být vybudována v blízkosti kostela, dosavadní porubský farář měl vyjádřit své podmínky vyfaření Třebovic. Měly být zdůvodněny kanonické (církevní) argumenty ke zřízení farnosti a Třebovice si také měly vyžádat vyjádření obcí náležících k porubské farnosti. Zatímco olomoucký arcibiskup dal svolení k vyfaření Třebovic, bílovecký děkan pochyboval o opatření potřebných prostředků. To ale nebránilo P. Machálkovi a třebovickým obyvatelům v pokračování započatého díla v nadšené atmosféře.

P. Machálek ihned zorganizoval devítidenní pobožnost, aby se zamýšlené cíle splnily. Byly pořádány sbírky a následně započala ještě v roce 1901 oprava exteriéru i interiéru kostela pod vedením stavitele Beiera ze Svinova. V roce 1902 byla zednickým mistrem Urbišem z Mokrých Lazců vystavěna farní budova. Dalším úspěchem roku 1902 bylo svolení vyfaření Třebovic ze svazku obcí porubské farnosti farářem P. Josefem Bystřičanem. Žádal však roční poplatek 66 korun 81 haléřů jako náhradu z příjmů z ohlášek, oddavek, pohřbů a dalších církevních úkonů. U příležitosti svátosti biřmování v roce 1902 navštívil dne 4. dubna třebovický kostel olomoucký arcibiskup P. Kohn a v následném roce dne 15. července oznámil arcibiskupský ordinariát potřebu zřízení duchovní správy v Třebovicích.

Povolení ke zřízení samostatné farnosti bylo uděleno notářským spisem dne 30. července 1904 a potvrzeno arcibiskupskou konzistoří 30. srpna (uvádí se taktéž datum 30. května) 1905 a zemskou slezskou vládou dne 18. listopadu 1905. Těmito úředními úkony bylo vše připraveno k vypsání konkurzu na místo duchovního správce. Mělo se za to, že se farářem stane bývalý porubský kaplan P. Machálek, který měl na zřízení farnosti velké zásluhy. Ten ale 25. srpna 1901 odešel působit jako expozita (lokální kaplan) do vesnice Podhoří (dnes součást města Lipník nad Bečvou) a dne 30. ledna 1905 oznámil, že se nebude ucházet o místo faráře v Třebovicích v důsledku zhoršení svého psychického stavu. Třebovickým farníkům zaslal list, ve kterém radil: „Nepozbývejte pevné důvěry v prozřetelnost Boží, které často a nápadně jste mohli pozorovati při vaší záležitosti, a zajisté všemohoucí Bůh při vaší svaté trpělivosti, ku které vás napomínal nejd. arcipastýř, přivede práci vaši ku šťastnému konci pro vás i vaše potomky.“ P. Machálek se i nadále zajímal o osudy třebovických farníků a naposledy vydechl 3. ledna 1938 v ústavu pro nervově choré v Kroměříži. Byl pohřben ve své rodné obci (narozen 1867) – Ostrožské Nové Vsi (dnes ve Zlínském kraji) – a na jeho poslední cestě ho doprovodil jeho přítel, třebovický zahradník Ferdinand Lička. Podle třebovických věřících byl výborný zpovědník a kazatel (vysvěcen 1894). Jako organizátor náboženského života dovedl jejich dávný sen do zdárného konce, k jehož úplnému naplnění došlo v roce 1906.
Pavel Březinský