Dějiny třebovické farnosti (3. díl)

Třebovice samostatnou farností a úloha prvního faráře P. Jana Kotrše

Poté, co se P. Antonín Machálek vzdal místa faráře a odešel z Poruby na nové působiště, jmenovala olomoucká arcibiskupská konzistoř duchovním správcem obnovené třebovické farnosti P. Jana Kotrše (narozen v roce 1869 v Jaktaři u Opavy, dnes městská část Opavy). Do svého příchodu na třebovickou faru dne 5. srpna 1906 působil jako kaplan v Tovačově (vysvěcen 1894). V neděli před instalací P. Kotrše se konalo rozloučení třebovických farníků s porubskou farností. Porubský farář P. Josef Bystřičan poděkoval třebovickým obyvatelům za jejich náboženskou horlivost a obětavost, zmínil počty pokřtěných a oddaných z jejich řad a celé Třebovice svěřil pod záštitu Panny Marie. Nakonec P. Bystřičan slíbil, že každoročně 15. srpna v den svátku Nanebevzetí Panny Marie poputují procesím věřící z Poruby do Třebovic k Panně Marii Třebovické.

P. Jan Kotrš byl slavnostně instalován třebovickým farářem dne 12. srpna 1906 bíloveckým děkanem P. Václavem Švecem. P. Kotrš si byl vědom svého úkolu v obnovené farnosti a snažil se místní lid ještě o něco více povznést v náboženské oblasti. To se projevovalo jeho aktivitou v katolických spolcích. Založil zde skupinu Všeodborového sdružení katolického dělnictva, které reagovalo na aktuální důsledky hospodářského rozvoje společnosti a sociálních problémů ve městech, a již za časů první republiky založil Jednotu Československé strany lidové. V průběhu první světové války (1914–1918) byl z místního kostela odebrán zvon a píšťaly z varhan. Nový ocelový zvon byl do kostela umístěn v roce 1921 za faráře P. Sroslíka. Po vzniku samostatného československého státu (28. října 1918) sloužil P. Kotrš slavností mši svatou, kterou vítal obnovení českého státu doplněného o území Slovenska (a od roku 1920 o území Podkarpatské Rusi na základě Trianonské smlouvy).

V souvislosti s Třebovicemi je třeba zmínit vznik nové církve, která byla ustanovena dne 8. ledna 1920, a to Církve československé (husitské), jež byla výsledkem déle neudržitelné situace v církvi, která trvala od přelomu 19. a 20. století a vyžadovala zásadní reformy naplněné jak vznikem této církve, tak 2. vatikánským koncilem (1962–1965) v rámci Římskokatolické církve. V samotných Třebovicích nevznikla náboženská obec Církve československé, ale spolu s Porubou, Polankou, Klimkovicemi a Studénkou patřily Třebovice pod správu československé náboženské obce svinovské, ve které byl 1. října 1924 ustanoven jako prvofarář bratr Rudolf Pařík.

V roce 1920 (14 let po obnovení farnosti a 2 roky po vzniku Československa) odešel P. Kotrš do Hrušky u Kojetína a od roku 1933 byl na odpočinku v Kroměříži. Dne 10. října 1920 byl na třebovickou faru instalován P. Alois Sroslík, který před svým přemístěním do Třebovic působil 14 let v Mariánských Horách (v Třebovicích působil v pořadí druhý farář P. Sroslík do prosince 1932, kdy jej nahradil jako administrátor excurrendo kaplan z plesenské farnosti P. Josef Tajchman).

Samostatná farnost v Třebovicích byla tzv. liberae collationis Archiepiscopalis, tedy farou bez jakýchkoliv břemen. V praxi to znamenalo, že jmenovat třebovického faráře mohl jedině olomoucký arcibiskup a pouze při prvním dosazení faráře měl arcibiskup brát ohled na přání místních obyvatel. Území nové farnosti spadalo do roku 1906 pod obvod fary v Porubě. Třebovická duchovní správa vznikla na území slezského vévodství, bíloveckého děkanátu v olomoucké arcidiecézi v době, kdy byl arcibiskupem P. prof. František Saleský kardinál Bauer (episkopát 1904–1915), za pontifikátu papeže Pia X. (1903–1914) a v době panování císaře a krále Františka Josefa I. (1848–1916). Pokud srovnáme tento stav s aktuální situací, zjistíme, že třebovická farnost spadá pod církevní správu ostravského děkanátu v ostravsko-opavské diecézi, která vznikla v roce 1996 na základě buly Ad Christifidelium spirituali za pontifikátu papeže Jana Pavla II. (1978–2005).

Kostel s titulem Assumptio beatae Mariae Virginis, tedy Nanebevzetí nejblahoslavenější Panny Marie, disponoval v době vzniku farnosti potřebnými zařízeními k sloužení bohoslužeb, měl čtyři oltáře, křtitelnici, kazatelnu, dvě zpovědnice, varhany, dva zvony, příslušné obrazy, křížovou cestu, kříže, knihy, paramenta a další předměty pro liturgii a chod kostela. Hřbitov sousedící s kostelem byl převeden z vlastnictví třebovické obce na vznikající farnost dne 7. října 1905 na základě usnesení císařsko-královského okresního soudu v Klimkovicích. Hřbitov byl tehdy obehnán zdí a vybaven umrlčí komorou. Na území hřbitova bylo také místo určené pro pohřbení zemřelých, kteří podle církevních předpisů nemohli být pohřbeny na hřbitově vysvěceném pro věřící katolického vyznání.

Tímto aktem bylo dokončeno obnovení samostatné duchovní správy. Třebovice jsou důkazem, že na území silně industrializovaného Ostravska v 1. polovině 20. století, respektive současného děkanátu Ostrava, de facto kopírujícího katastrální území statutárního a krajského města Ostrava s výjimkou obcí Děhylov, Dobroslavice, Krmelín a Vřesina, bylo zapotřebí vystavět kostely pro dané obce a zřídit samostatné farnosti. Svědectvím tohoto tvrzení jsou vyfařené obce Přívoz (1900), Heřmanice (1905), Radvanice (1906), Třebovice (proces obnovení farnosti proběhl v letech 1901–1906), Michálkovice (1907), Hrabůvka (1910), Mariánské Hory (1913), Hošťálkovice (1919), Svinov (1931) a Kunčičky (1945).
Pavel Březinský