Dějiny třebovické farnosti (5. díl)

Kde hledat informace o historii farnosti Ostrava-Třebovice

Objevování historie vlastní země je velice důležité a neméně podstatným poznáním je odhalování minulosti rodné obce, významné instituce na území města či farnosti. S přelomovým rokem 1989 přišly nové možnosti a jednou z nich je také výzkum v ještě nedávno opomíjené oblasti církevních dějin, které lze chápat též jako samostatnou teologickou disciplínu. Kdokoliv z třebovických farníků, návštěvníků místního kostela či zájemců o historii může na základě humanistického hesla ad fontes (zpět k pramenům) začít s historickým průzkumem, a vytvořit si tak vlastní obraz o náboženském dění v Třebovicích.

Začít lze v Archivu města Ostravy (dále jen AMO, Ostrava-Přívoz) a nahlédnout do fondu Římskokatolického farního úřadu v Porubě 1704–1958, ve kterém badatel nalezne starší knihy týkající se třebovického filiálního kostela. Jedná se o soupis duší z roku 1855, kostelní účty z let 1780–1905, pokladní deník vedený v letech 1903–1905 a záznam kapitálů z let 1797–1885. Hodnotnými prameny porubského fondu římskokatolické farnosti pro novější dějiny Poruby, Třebovic a Svinova jsou pamětní kniha sepsaná zdejším farářem P. Aloisem Gecem v letech 1941–1958 (P. Alois Gec /1881–1962/ pocházel z Hlušovic /okres Olomouc/. Na kněze byl vysvěcen v roce 1904. Msgre. Alois Gec byl kromě toho taktéž bíloveckým děkanem a arcibiskupským radou.) a brožura z roku 1903 s názvem Dějiny farnosti porubské ve Slezsku zpracovaná farářem P. Josefem Bystřičanem (P. Josef Bystřičan /1866–1913/ pocházel z Morávky u Frýdku. Vysvěcen na kněze byl v roce 1893 a od tohoto roku působil jako kooperátor ve farnosti Polská Ostrava /od roku 1919 Slezská Ostrava/. V letech 1901–1909 působil v porubské farnosti, odkud odešel do penze.), která je výtahem pamětní knihy vedené v letech 1856–1899 a popisuje události let 1615–1899.

Další krok zavede zájemce do fondu Římskokatolického farního úřadu v Třebovicích 1721–1960 (též v AMO), ve kterém se nachází fundační listina hospodářského správce třebovického kostelíka Matyáše Wolffa o nadaci 200 slezských tolarů, z jejich výnosu měly být v místním kostele konány bohoslužby. Postupně je možné studovat knihu opisů nadačních listin z let 1721–1937, výpisy z pozemkových knih, doklady o prodeji pozemků a spisový materiál dokumentující vznik samostatného farního obvodu a jeho následnou činnost. Z literatury je třeba připomenout brožury kronikáře Aloise Prokopa a P. Františka Hadamčíka Třebovský kostel z roku 1938 a Z třebovské kroniky od Aloise Prokopa vydané ve stejném roce. Publikace Třebovský kostel nastiňuje církevní vývoj v Třebovicích zmiňující původní dřevěný kostel, místní nekatolickou, ale i katolickou vrchnost, stavbu současného zděného kostela, snahy o obnovení samostatné duchovní správy (1901–1905) a její zřízení (1905/1906), výzdobu kostela a obsahuje medailonky prvních čtyř třebovických farářů (1906–1938).

Informace podávající indicie k nejstarším náboženským dějinám Třebovic v kontextu vývoje porubské farnosti (Poruba, Vřesina, Třebovice do r. 1905, respektive 1906 a Svinov do r. 1931, respektive 1932) poskytla pamětní kniha farnosti Poruba, jež je uložena na římskokatolickém farním úřadě v Ostravě-Porubě. Ta líčí dějiny celé farnosti od počátku farního kostela sv. Mikuláše v Porubě po rok 1956. Další pamětní kniha tentokráte uložená na římskokatolickém farním úřadě v Ostravě-Třebovicích je kronika, jejíž zápisy jsou vedeny od roku 1968 do současnosti. Pamětní kniha třebovické farnosti z let 1906–1960 nalezena zatím nebyla.

Mimo jiné by bylo namístě, aby badatel pro lepší pochopení kontextu geneze farností v Třebovicích a Svinově nahlédl do pamětní knihy z let 1930–2005 uchovávané na římskokatolickém farním úřadě v Ostravě-Svinově. Tato kniha podává historická fakta o věřících ve Svinově, ustanovení Kostelní jednoty sv. Jana a Pavla, výstavbě kostela Krista Krále, zřízení samostatné římskokatolické duchovní správy a následné dějiny farnosti do roku 2005, obsahuje kromě kronikářských záznamů také retrospektivní seznam kněží působících v porubské farnosti či historické fotografie. Na svinovském farním úřadě se nachází kromě pamětní knihy farnosti navíc jedna zajímavost v podobě matriky kněží – místních sloužících farářů, vikářů a v současné době pastoračních asistentů. V rámci Diecéze ostravsko-opavské jde údajně o skutečnou raritu.

Kdo by chtěl poznat náboženskou situaci po vytvoření samostatného Československého státu, a nahlédnout tak na církevní rozkol na našem území, problematiku geneze nové a zamýšlené národní církve, měl by navštívit kancelář faráře v budově fary Náboženské obce Církve československé husitské v Ostravě-Svinově, jež ukrývá cennou Pamětní knihu náboženské obce Církve československé ve Svinově z let 1921–1947. Třebovice byly oficiálně od 15. listopadu 1924 součástí československé náboženské obce svinovské, a to na základě schválení Ministerstvem školství a národní osvěty. Tím pádem členové této církve sdíleli osudy s vedlejší obcí (od roku 1936 městem) Svinov a děti československého vyznání měly také nárok na výuku náboženství ve školách. Československé náboženství děti z Třebovic vyučoval od roku 1924 bratr farář Rudolf Pařík. Oficiálně byl učitelem náboženství ustanoven v roce 1926. Snahy lidové strany zmařit vytvoření místa učitele československého náboženství ve Svinově tak byly zbytečné. Rekurs věřících z řad římskokatolického vyznání u zemské školské správy neměl odezvu.

Tento základní přehled představuje několik možností, jak začít se zkoumáním minulosti třebovické farnosti. Nejedná se o celkový přehled existujících pramenů, ale pouze o elementární dostupné písemnosti na území města Ostravy.
Pavel Březinský